Mozek
27. listopadu 2010 v 17:47 | Fífa
|
Vnitřní orgány

Mozek
je orgán, který slouží jako organizační a řídící centrum nervové soustavy obratlovců. Mozek obratlovců vzniká z přední části neurální ploténky a během zárodečného vývoje se postupně objevují různé oddíly, které často plní poměrně odlišné funkce, ale spolupracují a tvoří dohromady hlavní orgán centrální nervové soustavy. K hlavním částem mozku patří prodloužená mícha, mozeček, střední mozek, mezimozek a tzv. koncový mozek.
Mozek je z buněčného hlediska složen především z nervových a gliových buněk. Místa s nahromaděnými těly neuronů představují tzv. šedou hmotu, místa bohatá na nervová vlákna jsou známa pod názvem bílá hmota. Gliové buňky, které vyživují, chrání a jinak podporují nervovou tkáň.
Všechny mozky obratlovců jsou si vzájemně homologické a vyvinuly se z mozku předka obratlovců. Přesto vykazují značné odlišnosti - každý obratlovec má na svůj nervový systém jiné požadavky v souvislosti se svým způsobem života. Například u savců se bouřlivě rozvíjí koncový mozek (obě jeho hemisféry pokrývají skoro všechny ostatní části mozku a navíc je zvrásněn), ale rozsáhlý je také mozeček.
Tvorba a růst kostí
27. listopadu 2010 v 17:21 | Fífa
|
Kostra člověka

Kostra se začíná formovat u embrya, v šesti týdnech je tvořena z vaziva a chrupavek. Proces kostnatění začíná již během nitroděložního vývoje a pokračuje po narození až do konce období mezi pubertou a ranou dospělostí, kdy je vývoj kostry dokončen. V dospělosti dochází k dynamické přestavbě kosti, která se přizpůsobuje vnějším fyzikálním vlivům (namáhání při zátěži), hmotnosti těla a vnitřním poměrům v organizmu.
Embryonální vývoj člověka
27. listopadu 2010 v 17:18 | Fífa
|
Růst a vývoj jedince
Embryonální vývoj člověka je proces probíhající v raném období, konkrétně po dobu asi 8 týdnů od oplození vajíčka spermií. Po této době (kolem 56. dne) se vyvíjející lidské embryo mění na plod.
Funkce kostí
27. listopadu 2010 v 17:15 | Fífa
|
Kostra člověka
Opora - kosti tělo podpírají, udržují také orgány na správných místech.- Ochrana - kosti tvořící lebku chrání mozek a žebra chrání srdce, plíce a žaludek.
- Tvorba krve - v kostní dřeni některých kostí se tvoří krevní
- Pohyb - Kosti spolu se svaly umožňují pohyb.
- Ukládání minerálních látek - v kostech je skladován fosfor a vápník, které mohou být v případě potřeby uvolněny.
Lidská kostra- základní údaje
27. listopadu 2010 v 17:13 | Fífa
|
Kostra člověka

Lidská kostra
představuje soubor kostí, chrupavek a vazů, které dohromady vytvářejí pevnou, pasivně pohyblivou oporu těla, na niž se upínají svaly. Kostra dospělého člověka se skládá přibližně z 206 kostí, přičemž například novorozeňata jich mají kolem 300. Tento fakt je dán tím že novorozeňata mají v těle větší množství malých kostí, které během růstu srostou.
Kostrou tvořená ochranná pouzdra (lebka, hrudník) zároveň chrání některé klíčové orgány před zraněním.
Kostra tvoří cca 13-14 procent tělesné hmotnosti. Tvoří ji kosti a chrupavky, nacházející se v ohebných částech kostry, jako například chrupavky žeberní umožňující dýchání. Má své vlastní cévy a nervy. Co týden dochází k obměnění, recyklaci až pěti procent kostní hmoty.
Pojivová tkáň
27. listopadu 2010 v 17:00 | Fífa
|
Stavba a funkce lidského těla

Pojivová tkáň
je označení pro tkáň, která vyplňovala prostory mezi vnitřními orgány.
Jednotlivé typy pojivové tkáně se od sebe na první pohled velmi liší. V organismu zastávají mechanickou a podpůrnou funkci, podílí se na udržování stálé koncentrace iontů a vody, tvoří látkové rezervy organismu a mají i obrannou funkci. Mezi pojivovou tkáň se někdy řadí i tělní tekutiny.
Pojivové tkáně dělíme podle funkce na výplňovou, opěrnou a trofickou. Mezi výplňové tkáně spadá vazivo (řídké, tukové, tuhé), chrupavku (hyalinní, elastická, vazivová). Do opěrných pojivových tkání zařazujeme kosti (houbovitá=spongiozní, kompaktní=hutná) a zubní tkáň (nejtužší část organismu - pouze 2% organických látek). Za trofické pojivové tkáně jsou považovány tělni tekutiny zajišťující udržení homeostázy (stálého vnitřního prostředí) = krev, míza, tkáňový mok.
Člověk východoevropský
27. listopadu 2010 v 9:45 | Fífa
|
Evoluce
Homo habilis
27. listopadu 2010 v 9:39 | Fífa
|
Evoluce

Člověk zručný (Homo habilis) je jedna z linií rodu Homo a hypotetický předchůdce dnešního člověka, který žil v době nejstaršího paleolitu před 2,7 - 1,5 miliony let na území východní Afriky. Jeho pojmenování vychází z dokladů, dle kterých na rozdíl od australopithéků dokázal nejen používat, ale i vyrábět primitivní nástroje.
O původu existují různé hypotézy. Uvažuje se o vývoji z některé z větví australopithéků, nověji i o původu z Člověka východoafrického.
Co se týče fyzického vzhledu byl člověk zručný ze všech známých druhů člověka nejméně podobný dnešnímu člověku. Pohyboval se již vzpřímeně po dvou končetinách. Jeho výška se pohybovala mezi 120 a 140 cm, hmotnost mezi 30 a 40 kg. Zásadním rysem byla již existující opozice palce vůči ostatním prstům, což umožňovalo práci s nástroji. Pro jeho lebku bylo typické ploché čelo, výrazné nadočnicové oblouky a masivní dolní čelist bez brady. Vzhledem k tomu, že nebylo přesně definováno, čím se člověk liší od ostatních tvorů, existují spory, zda Homo habilis vůbec patří do rodu člověk.
Člověk Moudrý
26. listopadu 2010 v 23:16 | Fífa
|
Evoluce
Člověk moudrý (též člověk rozumný,
Homo sapiens), je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury.
Homo sapiens), je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury.
Charakteristickým rysem dnešního člověka je schopnost vyrábět komplexní nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí (přestože také jiní živočichové, např. všichni žijící zástupci nadčeledi Hominoidea (orangutan, šimpanz, gorila), umějí použít jednoduché nástroje.)
Výstelková tkáň (epitel)
26. listopadu 2010 v 23:03 | Fífa
|
Stavba a funkce lidského těla

Epitelová tkáň
(výstelková, krycí tkáň) je
tkáň
tvořená
buňkami, které na sebe těsně naléhají. Tyto tzv.
epiteliální buňky
jsou spolu často pevně spojeny. Epitel kryje vnější nebo vnitřní povrchy organizmu, má žlázovou funkci (většina žláz v těle). Epitelová tkáň je nejstarším typem tkáně.
(výstelková, krycí tkáň) je
tkáň
tvořená
buňkami, které na sebe těsně naléhají. Tyto tzv.
epiteliální buňky
jsou spolu často pevně spojeny. Epitel kryje vnější nebo vnitřní povrchy organizmu, má žlázovou funkci (většina žláz v těle). Epitelová tkáň je nejstarším typem tkáně.